Postřehy z dnešního rána…

22.4. 2024Táňa Havlíčková2939x0

Termín, kdy ukončím svou mimořádnou nabídku k desetiletému výročí intenzívní práce s metodou osmi psychologických archetypů mé metody OCTO CODES, se blíží, tak nezapomeňte tuhle opravdu výjimečnou nabídku využít, protože mezi pěti projekty jsou určitě i ty, které jste doposud neabsolvovaly a jsou zaměřeny na různá témata našeho života.

Více o mimořádné nabídce si přečtěte zde >>

Dneska vám chci napsat mé postřehy z dnešního rána.

Jak už o mě víte, před osmi léty jsem koupila starou zanedbanou faru s docela velkou zahradou na rozhraní Šumavy a Blatenské pahorkatiny. Kraj je to dost svérázný, ani ne tak lidmi – ti jsou tady velmi klidní a nikam nespěchají, a to se mi moc líbí, ale svým podnebím to není zrovna kraj, který by člověka nechával sedávat na terase, aby si užíval sluníčka a teplíčka.

Ta Šumava je tu prostě cítit a je tu daleko chladněji, než v jiných oblastech Česka nebo Slovenska.

Když jsem se sem nastěhovala, tak jsem nejdříve rok nasávala podnebí, takové to DNA zahrady a domu – kde fouká, kam prší, kde se zdržuje voda, kde je naopak sucho – a na základě svých pozorování jsem začala sázet a upravovat okolí fary.

Před farou do předzahrádky bývalí majitelé zasadili nádherný strom, který se jmenuje Liriodendron tulipifera, česky se mu říká Liliovník. Je to opravdu výstavní kus, kterým se pyšní většinou botanické zahrady, já už jeden obdivovala jako dítě v botanické zahradě v Arboretu Nový dvůr u Opavy. Je tam (byl tam, když jsem byla dítě), překrásný vzrostlý kultivar, který nádherně kvetl a celá naše rodina u něho stála, voněla ke květům a obdivovala ho.

Tak tenhle, nikoliv běžný skvost českých zahrad, zasadili bývalí majitelé na předzahrádku fary, kam tedy nehorázně fouká velmi často studený vítr. Asi před třemi léty poprvé vykvetl, což mi udělalo obrovskou radost. Vykvétá až tak po deseti – dvanácti letech, takže si fakt s tou svou nádhernou dá pěkně načas.
A těšila jsem se na další rok. Ale ouha…

Na jaře bylo velmi chladno a v okamžiku, kdy už do větví proudila míza a začaly se objevovat malé lístečky, přišel v noci mráz. Nevšimla jsem si toho hned, ale po nějaké době jsem viděla, že asi deset vzrostlých větví směrem na jihovýchod, olistěno není, zatímco ze západní strany strom normálně ožil.

Nakonec jsme museli ořezat skoro celou polovinu stromu, která prostě ten – v podstatě běžný jarní mráz – neustála a zmrzla. Byl z toho krásného stromu takový patvar, naštěstí další rok začaly z kmene vyrůstat další nezdolné větvičky a strom oživoval i z té jihovýchodní strany…

Samozřejmě kvetl minimálně, a to jen na horních větvích, květy zdola ani nebyly vidět. Je to jasné, potřeboval nabrat hodně síly na oživení a doplnění svého přirozeného habitu, ale už mu nezbyly síly na květy.

Asi víte, že téměř všude tento týden sněží, přicházejí ranní mrazíky. I u nás jsem zjistila, že všechno, kde byla voda – v sudu, v pítkách pro ptáčky, v podtáckách kytek, které mám venku – byl led. A nejen nějaká taková skořepina, ale pěkně tuhý a zmrzlý.

Hned ráno jsem šla zkontrolovat stav zahrady.

Skleník ve skvělém stavu – hrozno, kiwi, nektarinka, saláty, rajčata i fíky, v naprosté pohodě, pro jistotu jsem večer zapálila pár svíček, aby se i tam ohříval vzduch.

 Ale zahrada… tulipány, pivoňky, floxy… ohnuté dolů a vypadaly velmi smutně, ale jak začalo ranní sluníčko ohřívat vzduch, tak se jim vlila energie do jejich žil a ožily.

 Zato liriodendron… tomu visely smutně zmrzlé lístečky dolů, bez života a tentokrát na úplně celém desetimetrovém stromu.

A proč vám píšu celý ten dlouhý příběh?

Protože s námi lidmi je to úplně stejné, jako s mojí zahradou. Každý z nás je buď vrba nebo liriodendron, nebo smrk nebo teplomilný cypřiš. A záleží na tom, jak umístíme sami sebe. Jak sami pro sebe najdeme prostředí, kde nám bude dobře, budou naše přirozené talenty, které máme v sobě pevně vloženy, vzkvétat či naopak, kde nás budou ubíjet a chtít po nás, abychom se chovali jako vysokohorská borovice, přesto, že jsme křehký liriodendron.

Já se budu modlit a věřit, že to ještě dá… že v sobě najde sílu a zvencne se a překoná dnešní noční mráz. Je možné, že to dá – ale celou svou sílu bude věnovat oživení, nikoliv tvorbě květů.

Přesně takhle si můžete představit romantickou princeznu, která se nechá zaměstnat v korporátu, který zvládají skvěle sporťáci – mráz, nepřízeň počasí, vichřice – to je pro ně výzva jako pro tu vysokohorskou borovici. Romantický liriodendron v tomto případě pomalu a jistě umírá, protože na tohle podnebí prostě není vytvořen.

Naše společnost se tváří, že když budeme chtít, zvládneme všechno. Ano… lidská bytost zvládne všechno… ale na chvíli, kdy zapře sama sebe a řekne si: to dám!!!

Jenže to není heslo pro běžný život. My nemáme vstávat s cílem: dneska to zase dám!!!

Protože pokud takhle povedeme náš život, tak skončíme jako můj chudáček romantický liriodendron.

Je naprosto jasné, že do šumavské zahrady, s jejím drsným klima prostě nepatří. Bývalí majitelé se zhlédli v nějaké botanické zahradě, líbil se jim, ale nedošlo jim, že tenhle strom je křehký, náchylný na studené prostředí, potřebuje hodně tepla a hodně slunce a musí být chráněný.

Stejně jako my lidé, někdo z nás má větší fyzickou sílu a zvládne toho třikrát tolik, jiný má v sobě více soucitu a zvládne podporovat nás ostatní. Každý z osmi archetypů je tak rozdílný a má tak nádherně rozdílné talenty, že jediné, co nám zbývá k tomu, abychom pochopili tento svět – je pochopit a nalézt svůj vlastní kód.

Ten jedinečný kód, který nám napoví, kam směřovat úsilí a vize svého života.

Nejsme stejní, máme jiné talenty, potřebujeme jinou práci a jinak pracovat, také potřebujeme jiná jídla, není každý sacharidový typ, který zvládne být vegetarián, někdo bez konzumace masa prostě totálně chřadne, protože jeho tělo má v sobě kód na maso. Někdo je studijní typ a může vystudovat tři vysoké a umí pět jazyků, jiný zvládne učňák, ale je šťastný, když nám opraví nefunkční elektrický kotel a my zase můžeme topit.

Každý z nás je rozdílný a všichni to máme dobře.

Pokud váháte sami nad sebou a říkáte si, že se v tom životě pořád plácáte a máte pocit, že je vše nad vaše síly, protože se vám nedaří a cítíte, že děláte něco blbě – tak si najděte okamžitě dva projekty z těch mých pěti a JDĚTE DO TOHO.

Tato doba je zvláštní, trochu divná… trochu nepovedená… ale jediné, co nám pomůže jít dál a tuhle dobu přežít ve zdravé mysli a těle – je najít sami sebe a jít tam, kde nám velí náš talent.

Můj liriodendron se na mé předzahrádce nesmírně trápí… nemůžu mu pomoct, protože už má asi dvanáct metrů a přesadit nejde. Nejde u něho udělat ani ochrana před severozápadními větry, ani před mrazem a náhlým oteplením jihovýchodním sluncem, které mu v podstatě roztrhne zmrzlou mízu v jeho stromových žilách…

Ale vy nemáte zapuštěné kořeny do pěti metrů hloubky a osmi šířky… vy jste tady od toho, abyste sami pro sebe našli místo, které bude pro vás to pravé ořechové.

A moje metoda osmi kódů, osmi psychologických archetypů člověka, vzácná metoda OCTO CODES – vám pomůže najít to místo, na které patříte a bude vám tam dobře.

Přeji vám krásné jarní dny a pokud možno bezmrazé a hodně léčivého sluníčka.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.