Články autora
Jak to dělají ti, co vysílají spokojenost, září a svítí kolem sebe vnitřní radostí a láskou a je kolem nic rozprostřena jakási harmonická energie, ve které se my ostatní tak dobře cítíme? Zkusím vám dát svůj návod…
Jak se “něznaboh”, jak mi říkala babička, dostane na faru. Aneb pokud důvěřujeme tomu procesu kolem nás a moc se s ním nehádáme, zjistíme, že je to pro nás to nejlepší, co můžeme udělat.
Co je to metoda OCTO CODES? O čem vlastně pojednává a co mi může změnit v mém životě, pokud ji pochopím? Může být ta změna trvalá? A je to metoda pro všechny nebo na někoho neplatí? Píšete mi do zpráv na fb spoustu otázek. Většinou na ně odpovídám právě na mé facebookové zdi anebo na webináři. Jenže je vás mnoho, kteří jste teprve...
Samozřejmě i já musím úplně na začátek napsat, že mě nikdy – nikdy – nikdy v mém životě nenapadlo, že zrovna já bych mohla psát knihy. A přece se tak stalo. A kdybych napsala jednu knihu… tak si řeknu – náhoda, jenže já vydávám druhou knihu a k dalším třem mám už tolik materiálu a taky nadšení, že už je jen otázkou...
Poslední únorový den. V pět ráno jsem startovala auto, protože jsem vezla syna na autobus směrem Praha a na teploměru bylo -19°. Po čtvrthodině se auto rozhodlo, že ho tedy odveze a nastartovalo. Cestou do Klatov jsem viděla nad obzorem velký kulatý měsíc a cestou zpátky se obloha začínala rozsvěcovat a připravovat na svítání. Byl to vzácný okamžik mezi nocí a dnem, který často nezažívám,...
Zdravím vás moje milé přítelkyně v krásném roce 2018. „Když chceš zjistit, jestli je učení duchovního vůdce životaschopné, představ si, že tak jako on bude žít každý… Kdyby všichni poskakovali a odříkávali mantry jako Krišnovci, svět by zanikl. Ale když se bude každý starat o svůj pozemek.. svět se promění v rajskou zahradu.“ Půjčila jsem si citát od Anastazie...
Začátek roku… mystické období plné emocí – tradice spojené s vánocemi, taky ukončení toho starého, co jsme už prožili… vracíme se k tomu, co chceme rozvinout, někdy zapomenout… cítíme v sobě naději toho zatím nezveřejněného, co se někde u nás začíná lehounce zviditelňovat jako práce a projekty a vize do toho nového roku, který je tak velký, dlouhý a nekonečně plný možností. Včera...
Včera se mi na mé fb zdi objevily fotky z loňska, kdy jsem byla na své – tehdejší chalupě – dneska již mého domova – a postla jsem tam fotky z mé předzahrádky. Samotnou mě ta jedna fotka překvapila. Byl tam dost zanedbaný kousek zahrady… rostla tam jen tráva a přerostlý keř růže svraskalé (rosa rugosa). A napadlo mě najít si jinou...
Za chvíli bude půlnoc, to je doba, kdy se akorát tak chystám do pelíšku. Zastavila jsem se u okna a fascinovaně jsem z něj několik minut koukala a nemohla odtrhnout oči. Venku nádherně chumelí a všechno se zabalilo do krásného ticha a bíla. Je v tom něco tak nekonečně uklidňujícího, že se mi nechtělo ani zalézt pod peřinu, ale chtělo se mi koukat na přirozený...
Je půlka listopadu, venku se brzy stmívá, sedím před krbem, ve kterém hoří velká dubová polena. Doma jsem uklidila, Tara si klidně spinká ve vedlejším křesle a já se nudím. Dobrý ne? Po čtyřech letech, kdy jsem se nezastavila… se nudím… a jak je krásná ta nuda. Koukám do hřejivých plamínků a najednou si uvědomuju, že NIC NEMUSÍM. Bude zima,...
Táňa Havlíčková
