CESTY ŠŤASTNÝCH DĚTÍ

Počasí jako by nás už upozorňovalo, že se máme zase pomalu začít přelaďovat z toho překrásného léta, naplněné blahodárnými slunečními paprsky, chladivou vodou jezer, rybníků, koupališť a bazénů, vůní malin a melounů… do babího léta, padajícího listí ze stromů, léčivého deště pro vyprahlou, suchou přírodu.

Miluju slunce a léto, ale vždy koncem srpna cítím, jak to moje opálené tělo, které si to sluníčko užilo dosyta (i když co to je pro mě dosyta, co se týká slunce, že??? – já bych slunce mohla denně…). Ale hlásí se hlava a ta říká, že někde uvnitř mého vědomí začíná zrát nový projekt, který chce být realizován.

Mám poslední tři, čtyři roky takový ležérní rytmus. Sem tam se trochu hecnu a něco vymyslím, protože vím, že je pro nás všechny léčivé to vzájemné propojování a taky je mi naprosto jasné, že kdybych se tady uzavřela v té mé krásné noře s kamennou zdí kolem fary, krásnou zahradou, velkým jezerem, bazénem, několik různými terasami – na východ, jih, západ… otevřené, zastřešené i pod pergolou obrostlou vistárií… tak asi skončím jako jezevec, který bude vycházet po setmění, aby nikoho nepotkal. A to tedy vidím, že moji duchovní průvodci se mnou nemají v plánu, takže mi neustále chodí ty nápady… fakt… prostě neustále, furt… pořád.

Nicméně ten ležérní rytmus jsem po tom hektickém období rozjezdu celé metody osmi stylových archetypů OCTO CODES opravdu potřebovala. Už jsem delší dobu cítila určité naplnění z toho, že jsem vyčerpala to, co jsem ženám chtěla předat a mně – asi víte, že to říkám často, protože já sebe sama opravdu znám dobře – nebaví věci dokolečka opakovat.

Takže jsem čekala v klidu a míru, s vnitřní pokorou a v pohodě – až ten nápad přijde a uzraje natolik, abych se pustila do realizace.

A ten okamžik právě teď nastává.

Zatím nečekejte, že můžete kliknout na tlačítko a přidat se. Tak dalece ještě nejsem. Ale chci vás tímto povídáním seznámit s moji novou vizí a budu moc ráda, když se přidáte do nově vznikajícího projektu, který má obrysy, ale nemá zatím ohraničení.

Všichni asi vnímáme ten tlak venku, kdy se strana, která nefandí moc svobodné kreativitě lidské civilizace, snaží o čím dál větší omezování a manipulace. Nejhorší z těch manipulací já osobně vnímám tu, zaměřenou na naše děti.

Proto jsem se rozhodla našim dětem pomoci tím, co vím a umím já a dokážu vymyslet, zorganizovat a realizovat.

Mám přislíbenou spolupráci nádherných kreativních bytostí, kterým osud našich dětí leží na srdíčku stejně jako mně – a určitě i vám.

Zatím začneme živým webinářem v pátek 30.8.2024, kde vás s celým tématem podrobněji seznámím, samozřejmě jsem si přizvala i hosty, kteří vás seznámí s jejich pohledem na celou tuto problematiku i s nápady, jak našim dětem pomoci.

NA WEBINÁŘ SE PŘIHLASTE ZDE >>

Dostalo se ke mně, že už i neziskovky, které platí naše vláda objíždí školy s tématem inkluze, lbgt, možností změnit pohlaví, když si to dítě přeje… což je tedy … no… lepší slovo, než „příšerné“ mě prostě nenapadá, jen samé horší, ale nepublikovatelné z úst dámy.

Metoda osmi psychologických archetypů OCTO CODES je vzácná tím, že my ji v dětství známe. Jen tomu neříkáme ani latinsky, ani česky a už vůbec by nás nenapadlo ji nějak charakterizovat, popsat, protože my děti ji žijeme. Je pro nás přirozené, že jsou holčičky, které si hrají s traktorem, jezdí na kole bez brzd, lezou po stromech a užívají si pohledu z těch největších výšek, aniž by měly strach. Taky jsou kluci, které baví s maminkou vařit, pomáhat jí doma se vším, co maminka potřebuje a dělá. Jsou ochránci holčiček a střelí jednu každému, kdo by jejich kamarádkám chtěl zkřivit vlas na hlavě. Jsou holčičky, které si hrají s panenkami a kluci, kteří nemají rádi jakékoliv násilí a chtějí vše řešit diplomaticky.

Jsme prostě různí, a tak je to v naprostém pořádku.

A někdy se i holčičky cítí lépe ve společnosti kluků a když jim začínají růst prsa, tak to nesou s nevolí a nejradši by tuto přirozenou touhu těla po růstu z dětského do ženského těla, zastavily (tohle je i moje vlastní zkušenost).

Přesto Vesmír moc dobře ví, co je přirozené a jak to má být.

Moc bych si přála dětem ukázat, že tohle všechno je v naprostém pořádku. Je v pořádku mít pocit, že jsem radši v dětství chtěla být klukem, zatímco dneska si užívám toho svého nádherného ženství, které mi přineslo dvě krásné děti a skvělého manžela a já nikdy nezapochybovala o tom, že Vesmír ví moc dobře, co bylo pro mě správné.

Jen ve zkratce:

• • připravuji 30. srpna 2024 ve 20:00 webinář s mými hosty na toto téma.
• • další projekty budou postupně následovat.

Online pro děti a rodiče, ebook pro děti (a rodiče), divadelní představení pro školní děti, loutkové představení pro nejmenší děti, scénář divadelního představení pro děti, které si samy budou moci obsadit a zahrát, filmová upoutávka do škol… a následně budeme potřebovat spolupráci s vámi, kteří tento krásný a velkolepý projekt dostanou opravdu do škol.

Zatím budu ráda, když se přidáte do naší veřejné FB skupiny OCTO CODES – cesta k respektu a tam budu sdílet všechny novinky, které s tímto tématem budou mít něco společného.

DO FB SKUPINY SE PŘIDEJTE ZDE >>

Určitě budu ráda za sdílení vašich vlastních příběhů, fotek a vašich zkušeností jak z vašeho dětství, tak s vašimi dětmi. Zatím si je budu schovávat a v případě, že mi dovolíte je anonymně použít v ebooku, budu určitě ráda, protože vlastní příběhy mají neopakovatelnou atmosféru a jsou léčivé pro ostatní.

Zatím nic neposílejte, prosím počkejte na webinář 30.8.2024 od 20:00 hod., kde vám všechny projekty detailněji představím a vy samy-sami se rozhodnete, jestli se přidáte a kam.

CHCI SE PŘIHLÁSIT NA WEBINÁŘ >>

Tohle téma už mi nedává spát delší dobu, ale teď, když jsem si o těchto prázdninách opravdu dosyta odpočinula, cítím, že je přesně ta nejlepší doba začít. Pomoci rodičům i dětem, aby nepodléhaly té šílené a škodlivé manipulaci určené těm nejmenším a naprosto čistým dětským dušičkám. Ty si totiž zaslouží konečně, abychom se my dospělí pochlapili a nenechali je v tom bezbřehém tápání. Ony momentálně potřebují naši jasnou rozhodnost, tu sílu, se kterou umí jednat dospělí.

Nenechme děti spláchnout tímhle zlým systémem. Nenechme je ničit těmi škodlivými podprahovými informacemi, přicházející z temnoty. Buďme jim štítem a světlem v jejich svobodném růstu.

Děti totiž povedou ten nový svět, který vzniká. A ony teď potřebují naši péči, abychom jim umožnili vést svobodnou a nezatíženou novou společnost.

Ve které nakonec budeme žít i my.

Přeji vám nádherné dny konce léta a budu ráda, když se uvidíme na mém webináři 30. srpna 2024 od 20:00 hod.

Předmluva z knihy „KLÍČ K RODINĚ aneb MANULÁL K DĚTSKÉ DUŠI“

Tyto řádky píšu úplně jako poslední z celé té obsáhlé knihy, i když vy je čtete jako první. Nebýt vás, vašich nekonečných dotazů a vašich příběhů, které jste mi posílali s přáním, abych vám pomohla aspoň na dálku rozklíčovat vaše děti, tak se do této knihy asi nepustím. Nebýt vašeho upřímného přání dát svým dětem do vínku to nejlepší, co pro ně můžete udělat, tak by tato kniha asi nespatřila světlo světa, protože mi bylo jasné, že pustit se do sepisování toho všeho bude vyžadovat moje maximální a dlouhodobé nasazení.

Vaše naléhání, abych napsala manuál, jak rozeznat styl vašich dětí, jsem tedy vyslyšela, ale i když jsem tuto knihu začala psát před dvěma lety, díky všem mým projektům na ni dlouho nebyl čas. Vloni jsem se přestěhovala na starou faru na šumavském venkově – a já, která od dvaceti žiju v centrech velkých měst, jsem najednou v lednu zjistila, že je tady na mé polosamotě ve čtyři odpoledne tma jako v pytli a já hledám náplň těch dlouhých večerů. A tak jsem si tu uvědomila, že když si sednu k rozehřátým krbovým kamnům, ve kterých praská dubové dřevo, je to ten úplně nejlepší čas na psaní. A tři měsíce jsem od těch krbových kamen v podstatě nevstala. Stačilo se podívat do hřejivého ohně a už mi běžely prsty po klávesnici a v hlavě se přehrávaly vaše příběhy. Často jsem si představila moji známou, kamarádku nebo kamaráda a viděla jsem vnitřním zrakem jejich typická gesta, úsměvy, chování, reakce… a ty jsem postupně všechny sepsala. V této knize je ukryto několik tisíc hodin mé pozorovatelské vášně. Miluju to koukání na lidi kolem sebe, miluju pozorovat své nejbližší přátele, jejich typické reakce, a poslouchat veselé historky z jejich rodin. A vím, že to už ohromná spousta z vás miluje stejně jako já. A možná se mnozí v této knize najdete, protože jste to byli vy, ta moje nádherná inspirace.

Metoda OCTO CODES je zázračná, a pokud se s ní seznámíte, vtáhne vás do své jednoduché jedinečnosti a vy pochopíte, proč se všichni chováme tak, jak se chováme.

Nesmírně si cením vašeho zájmu o další a podrobnější informace, protože čím více pochopíte jednotlivé typy osobnosti, tím laskavější a více respektující bude vaše výchova těch, na kterých vám záleží úplně nejvíce – vašich dětí.

Tato kniha v mé hlavě existovala už léta, ale její příběh se začal jednoho dne, kdy jsem pro televizní Proměny s Táňou Havlíčkovou dělala konzultaci jedné paní. Vedle ní seděl její přítel a trochu mi do toho kecal. Nemám ráda, když dělám konzultace s dalším členem rodiny, protože ten druhý má vždy tendenci do toho zasahovat, ale nějak jsem to zkusila přejít. Jenže on byl neodbytný. Začal si stěžovat na svého vyženěného syna – tedy na syna své přítelkyně – že je divný, že vůbec není chlap, protože neumí vzít v deseti letech už pořádně lopatu do ruky, a že je budižkničemu… „No jo,“ říkal, „ve škole se dobře učí, ale měl by se přece chovat jako chlap.“ Přítelkyně byla avantgarda, on byl typický romantik, takový ten dřevorubec, který rád a dobře pracuje rukama, a malý kluk byl i podle popisu své matky evidentně elegantní – ten, který rukama pracovat nikdy nebude, protože to není vůbec jeho talent. Usmála jsem se na romantika a řekla mu, že neuznává přirozený styl toho kluka, který je jiný, a že mu předvedu, co on vlastně po tom klukovi chce, jen tentokrát budu předělávat já jeho – dospěláka.

Zeptala jsem se ho: „Nosíš oblek?“ – „No, jeden mám ve skříni, v tom jsem se ženil,“ smál se od ucha k uchu… „Tak fajn. Takže podívej, já jsem módní stylistka. Vezmu si tě do parády. Půjdeme nejdříve k holiči, protože ty tvoje rozcuchané kudrliny musí dostat nějaký tvar, trochu to nagelujeme, dáme do patky… pořádně tě do hladka oholíme, naplácáme na obličej nějakou super voňavou vodu po holení. Ten vytahaný svetr hodíme do prvního odpadkového koše, ten už má svůj život odžitý, koupíme hezky nažehlenou košili a nějaký pořádný italský oblek – ty jsou krásně vyštíhlené – postavu máš super, takže ti bude mimořádně slušet, i když se v něm nebudeš moct dobře hýbat, prostě nezvedneš ruce, ten oblek není dělaný na to, aby ses držel tramvajové tyčky. A ještě pořádné lakýrky s koženou podrážkou – no, na ty si budeš muset trochu zvyknout, budou lehce klouzat, ale to dáš, k italskému obleku prostě musí být pořádné naleštěné boty.“

„Vidíš se???“

A pak mu říkám: „Ty chceš předělat malého bankéře na dřevorubce a já stejně tak chci předělat tebe dřevorubce na bankéře. Bereš to?“

Koukal na mě s vyděšeným výrazem, protože můj popis byl až magický a fascinující, že si sám sebe docela zřetelně dokázal představit a fakt se sám sebe dost vylekal. Chvíli mlčel a pak říká: „Aha.“ Pak zase chvíli mlčel a po chvíli říká: „Tak já jsem to pochopil.“

Viděla jsem na výrazu jeho tváře, že to myslí naprosto vážně. Věděla jsem, že mu to opravdu došlo. Jeho přítelkyně se na něho nevěřícně podívala se slovy: „Ale vždyť já ti to říkám pořád.“ A on se usmál a odpověděl: „Ale takhle, jak mi to vysvětlila Táňa, jsi mi to nikdy neřekla.“

A jeho přítelkyně mi ještě ten večer poslala esemesku: „Zase na mého kluka startoval, ale pak mu to došlo, usmál se a nechal toho. Děkuji.“

A já si tenkrát řekla, že když to pochopil tenhle dřevorubec, že to možná pochopí i jiní tátové a vůbec chlapi. Protože vím, že ženy pro své děti udělají cokoliv na světě, aby jim jejich cestu životem usnadnily. Ale ti chlapi mají pořád představu, že aby jejich děti byly v pořádku, tak by měly být stejné jako oni tátové. Jenže, pánové, tak to vůbec nefunguje. A doporučuju vám přečíst tuhle knihu opravdu až do konce. Vůbec by možná bylo fajn, kdybyste si ji četli v rodině místo koukání na ty negativní zprávy v televizi. Stejně se v nich lže a manipuluje a vás to dost rozčiluje. To spíše čtením této knihy po večerech můžete svou rodinu posunout o několik pater výše, do dimenze, ve které vám všem začne být až neuvěřitelně dobře.

Harmonii a soulad vaší rodiny máte ve svých rukou. A kódy k ní jsou ukryty v této knize.