Jsem si jistá, že život každého člověka tady na zemi má svůj jasně daný plán, který si každý vymyslíme tam nahoře, před vstupem do této inkarnace. Ten plán nemusí být naprosto přesný a detailně vyvedený, ale určitě má jakési pevně stanovené body, k nimž by měl člověk dojít a splnit je.

Asi víte, že metodu OCTO CODES (latinsky osm kódů), které jsem v začátcích říkala Stylový klíč, jsem objevila v roce 1994, kdy jsem si poprvé všimla našich obrovských rozdílů, které ovšem nebyly bezhraniční a nekonečné, nýbrž byly v jakýchsi osmi šuplících, ve kterých mělo naše chování velmi podobná pravidla.

Tehdy ve mě ovšem zvítězila touha stát se slavnou a úspěšnou návrhářkou, nikoliv „obyčejnou“ stylovou poradkyní (Znáte to, že? Ego nám vládne, dokud mu to dovolíme. ).

Ale zdá se, že módní návrhářka byla jen součást mé cesty, ale nebyla mým životním cílem. Což jsem chvíli nedokázala pochopit a byla uražená, že shody okolností mě od této práce v podstatě násilím odvedly.

Ano... cesty, vedoucí k cíli naší mise jsou tady v té 3D realitě zdánlivě nepochopitelné. Ale pak, v roce 2012 (kdy asi jindy, že? ) jsem přece jen udělala svou první přednášku na téma OSM STYLOVÝCH OSOBNOSTÍ.

Zpočátku to byly přednášky jen pro ženy a hodně se zabývaly právě oblečením a trochou té psychologie naší osobnosti. V roce 2014 jsem se stala jednou z ambasadorek projektu Ženy ženám živě a moji přednášku vidělo tenkrát v Brně 400 žen, posléze jsem zjistila, že to bylo čtyři sta NADŠENÝCH žen, kterým jsem tenkrát poprvé řekla, že jsou v pořádku tak, jak to cítí a mnohé z nich se pak přihlásily na osobní konzultaci.

A pak následovaly roky opravdu usilovné a velmi zodpovědné práce. Byla jsem docela odpočinutá, když jsem zažila ty léta, kdy jsem neměla do čeho píchnout a měla pocit, že jsem se jen tak flákala bez ladu a skladu. Jenže já jsem četla, studovala astrologii, numerologii, I-ting, Feng-šuej... keltské horoskopy... prostě všechno, co jsem našla, jsem si v těch letech bez práce ukládala do své databanky paměti. Abych to pak, když jsem začala přednášet a dělat semináře, mohla vše v pravý okamžik najít a použít, když jsem to potřebovala.

Napsala jsem první ebook, pak první knihu, pak druhý ebook, druhou knihu, pak třetí, čtvrtou. Mezitím spousta přednášek a seminářů, nespočet osobních konzultací s ženami i muži, roční seriál o stylových archetypech pro televizi Relax a taky množství webinářů a natočených videí. A asi deset nádherných online projektů, ve kterých jsem zažila ohromné změny s účastnicemi a ty mě asi bavily nejvíce a dodnes mě tento typ projektů nesmírně baví.

Napsala jsem knihy o osmi typech pro ženy, rodiny a děti, o jídle pro osm typů… Zvládla jsem to všechno tak, že by se dalo říct, že mám splněno a mohla bych odpočívat. A nakonec jsem si vloni a letos splnila svůj cíl a to projekty o kreativitě, interiérech a zahradách pro osm stylů (možná ho budu opakovat ve zkrácené verzi příští rok).

Knihu KLÍČ K MUŽSKÉ DUŠI jsem začala totiž psát asi před šesti léty. Jenže… protože jsem byla po těch letech práce od rána do večera pěkně při těle a vadilo mi to, jasnou prioritou bylo pochopit stravování pro osm typů, takže kniha o mužích šla do složky „rozdělané“ a přednost mělo Jídlo pro duši.

Pak byly další důležité projekty, pak přišla ta plandemie a všechno bylo vzhůru nohama a nic nefungovalo tak, jako dříve…

Až vloni už jsem se fakt rozhodla a začala znovu. Tu složku rozepsané jsem stejně někam zašantročila, a navíc mi bylo jasné, že se stejně něco za ta léta zásadně změnilo a změnila jsem se i já. Možná kdybych tu knihu dopsala před těmi šesti léty, nebyla by zdaleka tak hluboká s nadčasovým poselstvím, které, jak věřím, se mi podařilo do to knihy vepsat.

Začala jsem psát znovu v dubnu 2023 - na den přesně po devíti letech od mého vystoupení na Ženy ženám živě v Brně a měla jsem pocit, že za tři měsíce není co řešit. Píšu rychle, když začnu, myšlenky mi jen frčí a píšu a píšu, dokud nemám tak dva a půl tisíce slov a začnu být unavená. Pak zavřu notebook a začnu zase další den večer. Tak mi to vždycky fungovalo.

Nikoliv tentokrát. Tahle knížka si dávala načas.

Napsala jsem tři až pět kapitol a vypla jsem. Pak zase měsíc nic. Cítila jsem, jak se mění všude venku energie a taky jsem cítila, jak se mění priority všech lidí kolem mě. Dělí se pomalu na ty, co jim starý způsob fungování společnosti vyhovoval a na ty, kteří už nechtějí žít ve světě, který je ... jak bych ho nazvala já, rebelka – takový marný… kdy hledáme všichni už ten svět lepší, ten, ve kterém spolu budeme vycházet hezky a laskavě.

A vy víte, že RESPEKT já považuju za podstatu metody OCTO CODES. A jak jsem psala, tak jsem cítila, že chci do této knihy dát víc, než do těch předchozích a tím pádem to šlo pomalu.

První knihu MÓDA A DUŠE aneb KLÍČ K SOBĚ, jsem psala jako takový návod na to, jak metoda funguje a jak se najít. V ní byla velmi důležitá i oblast odívání podle osmi stylů. A vím, že to mnohým z žen přineslo obrovské pochopení a úlevu, že to máte dobře i v tom oblečení.

Druhou knihu jsem věnovala rodičům a jejich dětem s názvem KLÍČ K RODINĚ aneb MANUÁL K DĚTSKÉ DUŠI.

Třetí knihu už jsem tady zmínila – když se mi podařilo zhubnout o 17 kilo díky metodě osmi stravovacích typů podle korejského lékaře Puramo Changa, tak jsem napsala knížku JÍDLO PRO DUŠI aneb POJĎME ZRUŠIT MÝTY O STRAVOVÁNÍ.

Pak mě oslovilo nakladatelství Euromedia Group a já napsala knihu MÓDA MÁ DUŠI. Na tu jsem se těšila moc, speciálně i proto, že bude mít jiné čtenářky, než ty moje oblíbené a dostane se do knihkupectví. Nestalo se tak, protože vyšla v čase nejtěžších lockdownů a o křtu v Luxoru jsem si mohla nechat jen zdát.

Asi jsem měla pochopit, že svoje knihy si holt musím vydávat sama a že jsou určeny právě pro vás, moje čtenářky a čtenáře.

Takže moji další knihu jsem psala s tím, že bude tentokrát jiná... hlubší než ty předchozí. Že už nemusím popisovat typy šatů a kabelek – ono mě to už stejně moc nebere, i když ty hadříky pořád samozřejmě miluju. Ale bylo mi jasné, že si můžu k mužům dovolit být více otevřená, že můžu probírat v knize i hlubší psychologická témata, kterým jsem se doposud věnovala pouze okrajově na seminářích a detailně pouze v mé škole OCTO CODES ACADEMY se svými studentkami.

Jak jsem knihu psala daleko pomaleji, uvědomovala jsem si, že můžu předávat informace, které v žádné mé knize doposud neměly místo na zveřejnění. A taky informace, které jsou možná trochu drsnější, protože vím, že chlapi prostě nejsou žádné citlivky.

A samozřejmě vím, že tuto knihu budou číst moje čtenářky – a u těch jsem si stoprocentně jistá, že mé vyjadřovací schopnosti už znají a přijde jim normální, že ten rukopis je více jangový a zdaleka není až tak kultivovaně uhlazený.  Prostě jsem zůstala svá.

Pánové – budu moc ráda, když si tuto moji už pátou knihu přečtete.

Nebudu vás v ní vychovávat, v žádném případě vám nebudu říkat, že jste málo citliví, že byste nás ženy měli více opečovávat a pomáhat nám s mytím nádobí... - ne, toho se opravdu obávat nemusíte.

Protože i vy jste v naprostém pořádku takoví, jací jste. Ne v té osobnosti, kterou nám přehráváte, ale v té své krásné, hluboké podstatě. Ale o tom si musíte už přečíst v mé nové knize KLÍČ K MUŽSKÉ DUŠI.

A já bych vám ráda napsala jeden můj velmi osobní příběh. Před třinácti lety jsem byla nešťastná a smutná módní návrhářka, která se každý den trápila v malém krásném butiku na Týnské uličce v Praze, kam nezabrousilo moc zákaznic a já nebyla schopná vydělat ani na nájem a švadlenky. Vůbec jsem netušila, co dělám blbě... milovala jsem módu, uměla jsem to, bavilo mě to... obětovala bych pro to cokoliv... přesto mi to prostě nešlo a já byla nucena ten butik zavřít. Když jsem si balila věci z šuplíku pod pokladnou, našla jsem v ní knihu Klíč od Joe Vitale... Vůbec jsem netušila, jak se tam dostala, nevím dodnes, kdo mi ji tam dal. Možná nějaký anděl ...???

Neznala jsem ani toho autora, netušila jsem, co je to za knihu, ale doma jsem ji otevřela a začetla se.

Ta kniha mi změnila celý život. A za rok nato, jsem se rozhodla, že s návrhařinou už prostě nadobro skončím a začnu se živit jako Fashion terapeutka.

A od té doby žiju v hojnosti, obklopená láskou, spoustou báječných přátel, v domě, který jsem si vysnila, koupila a zrekonstruovala, obklopeném zahradou, kterou jsem si sama osázela.

A jako velké poděkování autorovi jsem moji metodu nazvala STYLOVÝ KLÍČ a moje knihy v sobě slovo KLÍČ mají právě jako poctu autorovi. I když jsem metodu posléze přejmenovala, moje knihy to slovo mají v sobě pořád.

Mně Joeův Klíč změnil zásadně život a já si moc přeju, aby ten můj KLÍČ K MUŽSKÉ DUŠI, změnil život stejně pozitivně a nádherně vám, jako tenkrát před těmi třinácti lety změnil mně.

Přeji vám pohodové čtení a pokud si ji koupí moje čtenářka, nenechte se dlouho přesvědčovat, abyste se do ní začetl i vy. Věřím, že se vám bude číst snadno. Víte, já jsem jangová rebelka a k mužskému myšlení a vyjadřování mám daleko blíž, než si dovedete představit.

Věřte, že tahle kniha vám dá fascinující a v podstatě velmi snadný návod, jak k tomu porozumění dospět. Jo… a ty hadříky vás čekají taky… nemyslete si, že teď, když jsem úspěšná kreativní terapeutka, že je pro mě oděv, který má člověk na sobě, nepodstatný. Ba právě naopak. Vnitřní harmonie člověka je bez té vnější jen poloviční. A věřte, že hezky oblečený chlap (ve svém stylu samozřejmě) bude daleko spokojenější.