ATELIÉR FARSKÁ ZAHRADA

Znáte přísloví “člověk míní, pánbůh mění”?

Jasně, že znáte. Kdo by ho neznal. Já sama jsem dost rozhodná a plánuju si věci dopředu.  Holky v mých projektech vědí, že máme osnovu, ale já s ní pracuju vždy podle dané skupiny. Protože každá skupina je jiná a každá chce věnovat pozornost právě tomu, v čem je společně naladěná.

Když jsem rozjížděla před půl rokem projekt OCTO CODES HOME, byla jsem zvědavá na reakce. Přece jen mě znáte jako Fashion terapeutku, spisovatelku, mentorku a inspirátora v oblasti psychologických archetypů metody OSMI KLÍČŮ, ale neznáte mě jako interiérovou nebo zahradní designerku. 

Nicméně asi víte, že jsem téměř třicet let pracovala jako módní návrhářka a patřila jsem k těm úspěšným a kreativním.  Ty “hadry”, jak říkáme, my módní návrháři mě přestaly bavit. Několikrát jsem měla chuť se k nim vrátit, ale nejde to. Já sama nosím džíny, vytahané svetry a trička, které si kupuju v Tesku… Jak bych mohla dělat návrhářku, když je mi úplně fuk, co já sama nosím. Ano, k návrhářině se nevrátím.

Asi nevíte, že můj děda byl něco jako klon Mičurina. Byl nesmírně talentovaný na všechno, co se týkalo zahrady. Uměl naroubovat cokoliv tak, aby každý strom přinášel obrovské plody a třeba meruňka nám plodila naprosto šťavnaté, sladké plody, které nerostou ani v Maďarsku, a to jsme bydleli na Opavsku, které zrovna teplým podnebím neoplývá. Děda narouboval a strom měl asi deset metrů a plodil a plodil a plodil každé léto. A nejen meruňka. Měli jsme na zahradě naprosto všechno, na co si vzpomenete, čtyři druhy třešní, tři druhy višní, několik odrůd rynglot, hrušek, jablek... taky rybízy, angrešty, švestky… Jako dítě jsem trávila mnoho času v korunách stromů a doma jsem nic nechtěla jíst (dědo můj zlatý – dodnes ti děkuju za takovou nevšední zdravou výživu v mém dětském věku).

Ovšem jako spoustu z vás ostatních, mě zahradní práce nebavily a babiččino: “Táničko, dones z lesa klocky k hrachu” (klocky jsou klacky a je to severomoravský dialekt ) bylo jako když hází hrách na stěnu... tedy trvalo to tak dva týdny, než se Tánička odhodlala najít jakési klocky...

No ale něco mi po tom mém dědovi v genech zůstalo. Když jsme si pořídili s mým mužem byt, chodily k nám návštěvy a byly šokované džunglí, která mi v tom bytě rostla. Od té doby jsem spoustu mých známých naučila, že byt bez květin, není zařízený byt.

V době, kdy jsem už definitivně sekla s návrhářinou a hledala něco, co mě baví – byla volba naprosto jasná – kytky, zahrady... tvořit projekty. Přihlásila jsem se na půlroční kurz na Zemědělskou fakultu v Praze-Suchdole, zaměření bylo Krajinná a zahradní tvorba a pilně jsem studovala.

V té době jsem měla pronajatý dům s úplně prázdnou zahradou a majitelka souhlasila s tím, že ji osázím. Začala jsem dělat první projekty… za chvíli se našel zájemce o zahradní projekt, pak další a další a já jsem zjistila, že mě to nesmírně naplňuje a baví.

Pak jsem k tomu přidala ještě design interiérů (o tom byl projekt ESENCE KREATIVITY a DOMOV MÁ DUŠI).

Ale pak, jak říká další přísloví: “NE MÁ VŮLE, ALE TVÁ SE STAŇ” - jsem se opět ponořila do metody OCTO CODES (objevila jsem ji už v roce 1994 a pak rozjela v roce 2013) a mé projekty už jsem realizovala jen u sebe doma nebo na zahradách svých známých jen radou.

Když jsem se v roce 2017 přestěhovala na faru, našla jsem tam totálně zanedbanou zahradu plnou přestárlých švestek, jablek a kopřiv... Nerostlo tam nic, protože tam byla jen stará tráva, ty kopřivy a ... no už nic jiného. Rok jsem kolem toho pozemku chodila a netušila jsem, jak začít… pozemek má asi 1500 metrů čtverečních a já si řekla, že to prostě neuspíším, ale udělám si pořádný projekt, tak, jak jsem je dělala kdysi.

Pak jsem ještě objevila kurz zahradní tvorby od Ferdinanda Leflera, který mi zase o další kus otevřel dveře k pochopení propojení zahrady a domu tak, aby spolu tvořily jednolitý a dokonale funkční celek.

A pak jsme se pustili do práce. Musím vám říct, že každý metr čtvereční prošel rýčem, hráběmi a motyčkou v mých rukách. Neměla jsem nikdy pocit, že mě ta práce unavuje... naopak. Zjistila jsem, že neznám nic krásnějšího, lepšího, víc nabíjejícího úžasnou energií než je práce na zahradě. A pak si večer sednout na terasu, dát si vodu s bylinkami ze svých vlastních záhonů a spokojeně vrnět nad dalším dodělaným záhonem.

Zahrada nebyla vůbec snadná – je celá ve svahu a my vytvořili pět úrovní, abychom dosáhli roviny. Ze zbouraného přístavku jsme získali spoustu kamenů a vytvořili z něho divoké zídky…

Já kameny miluju... opravdu hluboce miluju... nedovedu si představit zahradu bez kamenů... akorát že fara a zahrada je postavená na skále a ta pokračuje pod zahradu... a kam kopnete, tak vykopnete kámen. Někdy mi trvá půl hodiny, než vykopu dírečku na malý květináč… No... ale to jsou jen nepodstatné vnější efekty mé FARSKÉ ZAHRADY...

Co je důležité, a to vám tady chci zdůraznit je následující zjištění, které právě souvisí s větou, kterou tento text začíná.

Původně jsem měla představu, že OCTO CODES HOME je ucelený kurz o třech částech, které navazují jedna na druhou. Opravdu ESENCE KREATIVITY na DOMOV MÁ DUŠI navazuje a bez první části by nebylo možné absolvovat tu druhou.

Ale došlo mi, že projekt zahrady má v sobě kreativitu, která je jiná než ta interiérová. Musím tedy začít úplně od začátku tak, abych vás naučila dívat se na pozemek nikoliv jako na jakousi plochu, která má tolik a tolik metrů čtverečních, ale na zahradu, která je živá. Abyste ji dokázali vytvořit i vy.

Nedávno si sama pro sebe říkám: já vím, že jsem kreativní... a možná víc, než je obvyklé… no... já vím, že jsem možná i mimořádně kreativní… (fakt se nechlubím, za mnou jsou desítky let kreativní práce) ... a co kdybych si to už konečně taky přiznala a vedla i ostatní k tomu, aby svou kreativitu v sobě rozvíjeli.

A i kdybych zapochybovala, tak reakce skupiny, kterou vedu půl roku v těch dvou kreativních projektech, mně tedy tu pochybnost o své kreativitě nedovolí prožívat.

Co bude tedy obsahem tříměsíčního projektu ATELIÉR FARSKÁ ZAHRADA?

Naučit se dívat na pozemek jako na kreativní vyjádření svých vlastních potřeb, emocí, nálady… uvědomit si, že každý z osmi archetypů má trochu jinou potřebu, ale přesto všechno nám jde o jednu jedinou věc:

Nebudu vás učit, jak vypěstovat salát. Já mám samozřejmě skleník a ještě chci jeden, ale to vás učí spousta jiných kurzů, píšou to v každém časopise, na internetu najdete tisíce rad odborníků.  Nebudu vás ani učit, jak řezat stromy... (já ořezávání stromů zrovna nefandím), ale 

budu vás učit VYTVOŘIT ZAHRADU KREATIVNĚ.

Abyste se v ní cítili jako u babičky v peřinách.

Ano... jde to. Každá zahrada má svá specifika, v každé jsou jiné stíny, jinde východ a západ slunce, každá zahrada je v podstatě plocha, které se musí vdechnout život.

A to vás budu učit tak, jak sem vdechla život já své vlastní zahradě. A s minimálními náklady (počet keřů, travin a trvalek nepočítám ).

Já sama jsem si nechala postavit ploty, zahradní domek, jezírko (je opravdu mimořádně velké) a měla jsem jednoho hodného souseda, který nám pomáhá s velkými kameny. Jinak jsme opravdu vše zvládli sami.

Nebudu vás učit jako zahradní architekt, nebudu vás učit ani jako zahradník. Nejsem ani jedno, ani druhé. Mám jen kreativní cit s každou bytostí, která umí růst. A mám estetické cítění, díky kterému vám budu radit, jak pracovat s vašim projektem a jak zahradu posléze tvořit. Čím začít, co je nejdůležitější, jak se nebát si zahradu udělat sami.

Moje zahrada vám bude velkou inspirací. A sami se mnou zažijete tvorbu mého posledního kousku – zahrady, která zatím byla spíše skladiště štěrků, písků, odpadů a parkoviště. Dneska právě z tohoto prostoru začínám tvořit poslední oázu, kterou mám tady na FARSKÉ ZAHRADĚ k dispozici. 

Zahrada totiž hluboce souvisí s námi, s tím, kdo jsme my, jaká je naše duše... Romantická? Avantgardní nebo sportovní? A je vám jasné, že trendy zahradních architektů pro nás všechny prostě nejsou vhodné. Moje zahrada žije právě proto, že mám někde zapomenutou konev na vodu, jinde ještě hromadu nezpracovaných žulových odseků... někde opřené kolečko o kamennou zeď... tohle všechno do zahrady patří. Pokud vytvoříme sterilní prostředí, budeme se bát ho používat. A já vás budu učit, jak udělat tu zahradu živou a zdravou. Tak, abyste se v ní žili, ne abyste tam chodili na procházky a dívali se na ni jako na návštěvu v botanické zahradě.

I já jsem vlastně amatér, který si tu zahradu udělal sám... a věřím, že to dokáže každý. Ke tvorbě zahrady totiž potřebujeme hlavně nadšené srdíčko. A pak trochu znalosti o kytkách... ale to vás už naučím já.

Projekt začíná 4. dubna 2024 prvním videem.

Kurz ATELIÉR FARSKÁ ZAHRADA bude trvat tři měsíce a skončí ke konci června.

Budu vás každý týden provázet buď živým vysíláním, předtočeným videem, nebo fotografiemi z postupu různých prací a úprav.

Budeme spolu komunikovat na společné fb stránce, která bude uzavřená jen pro účastníky kurzu.

Kurz budete mít k dispozici po dobu tří let a fb stránku navždy.

Moc se na vás těším. Jsem nesmírně ráda, že jsem se já sama odhodlala vyjít na veřejnost s tím, co mě nesmírně naplňuje, baví a dodává obrovské množství energie a můžu vás tím vším inspirovat.